paní J.
Uvědomila jsem si, že okolí nevnímá mé kvality, ale moji nemoc
Vystudovala jsem gymnázium. Po studiu střední školy jsem odjela do Německa jako aupair. Když jsem se vrátila, začala jsem prodávat inzerci v novinách. V té době jsem poprvé onemocněla, bylo mi 24 let. I když jsem byla hospitalizovaná 3 měsíce vrátila jsem se do stejného zaměstnání. Než jsem nastoupila na mateřskou, pracovala jsem také jako úřednice. Těsně před nástupem do práce po mateřské dovolené jsem po 5-ti letech znovu onemocněla, měla jsem opět psychózu. Na místě úřednice jsem proto dlouho nezůstala. Začala jsem hledat práci na poloviční úvazek.
Prošla jsem ještě různými zaměstnáními, až jsem našla práci učitelky v MŠ. Dodělala jsem si střední pedagogickou školu a začala pracovat v soukromé školce, ale protože jsem opět onemocněla a byla zase hospitalizovaná, o své zaměstnání jsem opět přišla. Byla to malá školka, nemohli na mě měsíce čekat, nebylo dost učitelek a navíc jsem se už podruhé setkala s tím, že má diagnóza byla překážkou. Řekli mi, že bych vůbec neměla pracovat s dětmi. Velmi mě to zasáhlo, protože jsem si najednou uvědomila, že okolí nevnímá mé kvality, ale moji nemoc. Zažádala jsem si o důchod a zároveň jsem hledala práci ve školce na poloviční úvazek. Našla jsem práci ve státní školce, kde věděli o mém onemocnění a i přesto, že jsem opět skončila v nemocnici, místo ve školce mi zůstalo. S mojí prací tam byli spokojeni bez ohledu na to, že jsem někdy dlouhodobě nemocná.
Moje zdraví a nemoc ovlivnilo, že hledám práci jen na zkrácený úvazek. Při pohovorech nerada mluvím o tom, že jsem nemocná, protože jsem zažila, že to zaměstnavatele odradilo. Na druhou stranu jsem ale ráda, že mám invalidní důchod, který mi pomáhá finančně. Když onemocním, jsem většinou nemocná 3 až 6 měsíců. Někdy přijdu o práci a musím začínat znovu.
V současné době pracuji v chráněné v kavárně, která zaměstnává podobně nemocné, jako jsem já. Nemusím se nikomu omlouvat, když onemocním a mít strach, že opět přijdu o práci.